Pořadí tahů

  Každý znak – kandži – má určený počet tahů, který je nutný pro jeho zapsání. Existují jednoduché znaky, které je možno zapsat pouze několika tahy, dokonce i znaky jednotahové (např. 一, „jedna“), ale na druhou stranu je možno nalézt znaky, jejichž počet tahů se blíží třicítce (výmluvným příkladem může být znak 鬱 se svými 29 tahy a významem „deprese“). Průměr se pak pohybuje mezi 10 a 12 tahy na jeden znak.

  Původně se znaky psaly štětcem a tuší, proto existují pravidla, v jakém pořadí znaky zapisovat. Pravdou je, že i při nedodržení postupu (pořadí) zápisu tahů je znak čitelný, ale znalost správného pořadí je podmínkou pro rychlý ruční zápis, ale i čtení písma psaného cizí rukou. Situace je podobná jako s psaným písmem v latince – při rychlém zápisu dochází k zjednodušování či zkracování standardní podoby znaku. Proto je dobré se od začátku studia kandži učit i správný postup tahů.

  Naštěstí pravidel pro postup tahů není mnoho a představíme-li si zápis pomocí štětce, lze si uvědomit i důvody, proč byla pravidla takto nastavena. Existuje 7 základních pravidel:

  1) Vodorovné tahy se píší zleva doprava a je-li jich více v jednou znaku, píší ze odshora dolů.

  Příklad: znak(tři)



  2) Svislé tahy se píší shora dolů v pořadí zleva doprava.

  Příklad: znak(řeka)



  3) Kříží-li se vodorovný a svislý tah, vodorovný se většinou píše jako první.

  Příklad: znak(deset)



  4) Šikmé tahy se píší zpravidla z horního levého konce doprava a dolů, popřípadě z horního pravého konce doleva dolů. Pokud se takové dva tahy kříží, má přednost tah jdoucí zprava doleva.

  Příklad: znak(vzdělanost)



  5) Ve znacích se často objevuje tahová kombinace tvořící jakýsi rám či obal. V takovém případě se píší nejprve vnější tahy rámu, poté vše, co je uvnitř, a spodní tah rámu jako poslední.

  Příklad: znak(otáčet se)



  6) Svislý tah, který úplně protíná některou tahovou kombinaci shora dolů, se píše jako poslední.

  Příklad: znak(uprostřed)



  7) Vodorovný tah, který úplně protíná některou tahvou kobminaci zleva doprava, se píše jako poslední.

  Příklad: znak(loď)




  Výše uvedená pravidla však neplatí stoprocentně, exituje mnoho výjimek a mnoho tahových kombinací, které zdánlivě tato pravidla nerespektují. Proto je doporučeno dohledat si stanovený postup tahů při učení se každého nového znaku, u nějž není postup tahů jednoznačný.


Další příklady

• Znak 口 (ústa)



  Třítahová kombinace: druhý tah je zalomený. U tohoto znaku se zřetelně uplatňuje páté pravidlo.

• Znak 人 (člověk)



  U tohoto dvoutahového znaku se uplatňuje čtvrté pravidlo a to i přesto, že se dva šikmé tahy nekříží, ale dotýkají. Pozor! Tištěný font se od ručně psaného znaku liší, u tištěného typu se horní konce obou tahů dotýkají, u psané varianty druhý tah vychází přibližně z první třetiny prvního tahu.

• Znak 父 (otec)



  Čtyřtahový znak, psaní se opět řídí čtvrtým pravidlem.

• Znak 古 (starý)



  Zde můžeme nalézt dva komponenty: dvoutahový znak „deset“ (3. pravidlo) a znak „ústa“ (5. pravidlo). Nachází-li se komponenty odděleně pod sebou jako v tomto případě, jejich pořadí sleduje 1. pravidlo – píší se shora dolů.

• Znak 言 (slovo)



  Podobný případ jako předchozí příklad, jednotlivé části znaku se píší shora dolů, úplně vespod se opět nachází komponent „ústa“.

• Znak 木 (strom)



  Pořadí tahů tohoto znaku respektuje jednak 3. pravidlo, u šikmých tahů pak 4. pravidlo.

• Znak 母 (matka)



  Postup tahů tohoto znaku je již poněkud složitější. První a druhý tah je zalomený, do vytvořeného obalu se napíší podle 1. pravidla v pořadí shora dolů dvě tečky a celá kombinace se nakonec protne finálním horizontálním tahem – 7. pravidlo.

• Znak 竹 (bambus)



  Tento znak tvoří dva téměř stejné, třítahové komponenty. Jejich pořadí se řídí 2. pravidlem – zleva doprava. Důležitým rozdílem je odtažení (tzv. hák) zakončující podlední, šestý tah. Oproti tomu třetí tah zakončen hákem není, štětec či pero se jednoduše zastaví a zdvihne.

• Znak 事 (věc v abstr. slova smyslu)



  Složitější, osmitahový znak. Jednotlivé komponenty se píší podle 1. pravidla shora dolů, poslední, vertikální tah pak celou tahovou kombinaci protne a zakončí se odtažením (hákem).