Japonština


Je japonština opravdu rozsypaným čajem nebo snad variací čínštiny?

V posledních letech u nás prudce roste zájem o exotické jazyky. Přestává nám stačit schopnost domluvit se anglicky, německy nebo francouzsky. Chceme objevovat kouzlo světa čínštiny, korejštiny, a třeba i japonštiny. Ať už je naší motivací zisk lepší pracovní pozice, ať toužíme procestovat vzdálená místa bez potřeby průvodce, láká nás historie, umění nebo je pro nás cizí jazyk jen hobby pro vlastní potěšení, budeme se setkávat s řadou novinek, které bezesporu obohatí náš život.
 

Stejně tak, jako většina Čechů nerozezná Japonce od Číňana nebo Vietnamce a všechny hází do jednoho pytle, znějí našim uším i asijské jazyky totožně. Rozhodně ovšem jen na první poslech. Pokud se zaposloucháte pozorněji, minimálně čínštinu a japonštinu rozlišíte zcela jasně.

Co je tedy japonský rozsypaný čaj vlastně zač?

 
Obvykle se uvádí, že japonsky dnes hovoří přibližně 130 milionů lidí na světě. Samozřejmě většina z nich žije právě v Japonsku. Bylo by vhodné začít tím, kde se japonština vzala a kde lze dohledat její nejstarší stopy. Avšak stejně tak, jako je japonština sama o sobě velmi nejasná a vágní, zůstává nejasný i původ japonského etnika a jeho jazyka. Jako japonštině nejbližší se dnes uvádí sousední korejština. Přestože není japonštině blízká až tak, jako slovenština češtině, vykazují oba jazyky podobnou gramatickou strukturu. Navíc ve vývoji obou sehrála zásadní roli čínština.

 
Mluvená japonština zřejmě existovala již v nejstarších dobách japonské kultury. Japonci si předávali staré legendy a mýty. Chyběla jim ale potřeba příběhy zapisovat. Na svou písemnou podobu si tedy musela japonština počkat. S písmem, ve formě čínských znaků kandži, se Japonci seznámili až na přelomu 4. a 5. století. Jejich učiteli se stali nejprve Korejci, později sami Číňané.  Čínské znaky se v moderní japonštině používají společně s abecedami hiraganou a katakanou, které se souhrnně označují jako kana. Občas můžeme ve složitém systému japonského písma zahlédnout i latinku, japonsky rómadži. (Písmu a jeho vývoji se podrobně věnuje sekce "Japonské písmo").



Jak japonština funguje?
 
Jestliže se necháte nalákat do některého z kurzů japonštiny, ukážeme vám hned v první hodině, že výslovnosti se bát nemusíte. Stejně jako čeština, má japonština pět samohlásek (v japonském pořadí A, I, U, E, O), které používá ve slabikách společně se souhláskami (vznikne tak např. řada KA, KI, KU, KE, KO). Jedinou samostatnou souhláskou je N. Výslovnost tedy rozhodně nebude hlavní zóna vašeho boje s novými pravidly. Dokonce nebudete válčit ani s tóny nebo ležatým a stojatým O jako v čínštině a korejštině. Úsměvný se vám možná bude zdát fakt, že japonské uši neslyší žádný rozdíl mezi R a L. Používají jen jeden zvuk oscilující mezi oběma hláskami. Smiřte se tedy rovnou s tím, že citronu se říká remon a coca-cole kóra. Hiraganu využijete tam, kde nepoužijete čínský znak, v zápisu koncových tvarů sloves, partikulí a jiných gramatických prvků. Dalším krůčkem pak bude katakana, která je vizuálně hiraganě blízká. Zapsat s ní můžete stejné slabiky jako v hiraganě. Obvykle se používá k přepisu cizích slov nebo jako ekvivalent zvýrazňující kurzívy. Katakana vám jako cizinci bude sloužit i při zápisu vlastního jména. Závěrečným krokem je studium čínských znaků kandži. Pro přečtení japonských novin postačí znalost 2000 znaků. Každý znak má sinojaponské a japonské čtení (japonsky onjomi a kunjomi). Sinojaponské odpovídalo čínskému čtení v době, kdy Japonci konkrétní znak z Číny přebírali. Protože docházelo ke zkomolení a čínština se od té doby vyvíjela, v Číně si s tímto čtením bohužel nevystačíte. Japonské čtení pak vzniklo až na půdě Japonska. Na jednu stranu je třeba přiznat, že systém japonského písma je skutečně složitý, na druhou stranu vás jistě bude každý krůček vpřed těšit a pokud je vám blízká estetika, zamilujete si i kaligrafii (japonsky šodó), kterou můžete studium ozvláštnit.


Je těžké mluvit japonsky?

 
Japonština jako mluvený jazyk je ve srovnání s písmem vyloženě pohodová procházka. Neohýbá jména pomocí pádů a slovesa se používají v základní formě bez nutnosti časování. Lehkost japonštiny vás uvede do napínavého vyčkávání. Je až tak benevolentní, že totiž nerozlišuje jednotné a množné číslo a vy tak nikdy nebudete jistě vědět, zda vám japonský kamarád říká, že s sebou na schůzku vezme jednoho kolegu nebo celou skupinu. Běžně se vynechává podmět a nelámeme si hlavu s příliš mnoho detaily.

Další lákavou stránkou jazyka je jeho vnímání zdvořilostních úrovní. Skromně mluvíme o sobě před výše postavenou osobou, uctivě se vyjadřujeme o svém učiteli a zcela jiné formulace používáme mezi přáteli. Jednu větu tak můžeme pronést několika způsoby. Použité jazykové prostředky dotvoří celý příběh skrývající se za slovy – vy tak z jediné věty poznáte, co je váš partner zač, jaký je jeho věk, vzdělání, postavení a jak vnímá on vás.

  
Nebojte se začít!
 
Pokud se rozhodujete pro studium asijského jazyka, je japonština rozhodně tou správnou volbou. Najdete v ní stopy po dávném vlivu čínské kultury, krásu složitého japonského písma, díky masivnímu přejímání americké kultury se pobavíte nad řadou zkomolenin převzatých slov z angličtiny, naučíte se myslet jinak, vystoupíte ze stereotypů evropského myšlení, porozumíte svému oblíbenému hrdinovi v japonském anime nebo textu populárních písniček. Rozhodně budete z každé hodiny odcházet obohaceni a japonština se stane i vaší vášní.

 
Napsala: Lucie Šedivá